MYŠLENKY U RYBNÍKA

 

Když se v kterémkoli ročním období, ať už na jaře, v létě, na podzim nebo v zimě, kouknu z okna, vidím rozprostírající se pole, rybník a tři vrby,které v pohádkách pravidelně slouží jako pohodlné židle pro vodníky.Hodím na sebe mikinu, klíče hodím do kapsy a vyrážím za Česílkem a krásnou přírodou.

         Dříve něž vyjdu z domu, brnknu kamarádce a když to nevyjde, jdu si přírody užívat sama.Lítám po letní provoněné louce plné vysokých kopretin, právě narozených sedmikrásek a zvonících zvonků.Když se jen na chvíli zastavím, zajímá se o mě něco bzučícího.No samozřejmě, je to dotěrná včelka z nedalekého úlu.Také se kochám alejí hrušní, kde brebentí včely a sdělují si drby o Včelí královně.

         Nakonec se dostávám pomalým krokem k lesknoucímu se rybníku se spoustou upovídaných žabek a jednou akvarijní rybičkou, kterou tam uměle nasadili naši zemědělští sousedé.Pohodlně na stavidlo z dřevěných prken provedu pohyb, kterému sedí název sezení, boty a ponožky z mých chodidel pomalu sklouzávají dolů do vody, ale to vůbec neřeším a studuji výtvory naší matičky Přírody.

         Na chvíli si tak říkám, jaké by to bylo, kdybych byla malinkou šmírovací rybkou.Asi bych se nechala unášet průzračnou vodou v rybníku, pozorovala bych rozdováděné žabky jak tančí při půlnoční karaoké nebo bych taky vykoukla ven a šmírovala kluky jak skateují a kolují na U-rampě.Stejně pochybuji, že by mě to tam bez mých drahocenných rybích kamarádů bavilo…Když konečně odstraním tuto nesmyslnou myšlenku, zavzpomínám na zimu, když ještě ráno strašila jinovatka na bezlistých stromech.V létě mě pokaždé pobaví, jak ze stromů odvážné housenky skáčou bungeejumping a na podzim, jak na chudáka ježka padá to nejuschlejší listí a nesmírně těžká jablka.Na jaře je to celkem fajn – fandící ptáci mezi sebou vyhlašují novou jarní superstar a každým pípnutím posílají hlasy těm nejlepším.

         Začínají kvést nové a voňavé rostlinky, které už se těší, že si je někdo natrhá do vázy v kuchyni.To snad ne!Z mého takzvaného mikrospánku mě probudí to, co do přírody rozhodně nepatří.Tu provinilou věc vytáhnu z kapsy a zmáčknu tlačítko se zeleným telefonním sluchátkem.No vida!Volá mamka a ptá se, jestli jsem už vyhodila ty plasty a mašíruju domů.Samozřejmě jsem na to zapomněla.Pomalu se zvedám ze stavidla a mířím rovnou ke žlutému a zelenému požírači plastů a skla.Ještě jednou naposledy kouknu na leknínový rybník, zamyslím se a pospíchám pod už skoro tmavomodrým nebem domů, na vynikající večeři.

                                                                      autor:Radka